Pokud by existoval éther, Michelsonův interferometr by jej spolehlivě odhalil i kdyby měl rychlost zlomku světla, stejně jako současný sonický anemometr odhalí nepatrný pohyb a směr vzduchu, který má vliv na rychlost zvuku, což se promítá do fázového posuvu, jak zamýšlel Michelson - pochopitelně, nosným médiem pro zvuk je např. vzduch. Až tak dobrý byl tehdejší interferometr, kterého konstrukce se používá dodnes a to ne kvůli nějakému doppleru, jehož rozdíl by nebylo s čím porovnat v rámci stejné soustavy měřidla, protože referenční signál by podléhal stejným změnám z vlivu. Naprosto logicky nemůže měřidlo v rámci své soustavy fázový posuv zaznamenat. Je to věc základní školy, která nemá potřebu být diskutována ani světoznámými fyziky, tedy není to tím, že by byli hloupí a vy chytrý, kromě toho, že Vám uniká princip. Michelson nebyl hlupák - zvolil ortogonální konstrukci, která byla schopna interferovat sama se sebou bez určení, které rameno je referenční a tak se mohl projevit případný statický či nestatický éther, který by se měl z relativních pohybů (rotace Země, Země kolem Slunce atd.) z tzv étherového větru výrazně projevit, jednak z rovnoběžného směru k jednomu rameni a kolmého směru k druhému rameni, což mělo dát rozdíl porovnáváním výsledků z každého ramene - fázový posuv (jako v případě vzduchu se sonickým anemometrem). Za tímto účelem (hledání směru étherového větru) byl interferometr otočný. Fázový rozdíl z étherového větru nebyl nalezen ani mnoha pokusy, ani zdokonalenými přístroji jednoduše proto, že neexistuje.

Michelsonův interferometer není blud! Gravitační vlny díky jejich kvadrupólovému charakteru mohly být detekovány velkým Michelsonovým interferometrem, protože gravitační vlna není ve všech směrech homogenní (tak nějak se měl projevovat případný étherový vítr) a mohla tak působit na každé rameno jinak, což se projevilo fázovým posuvem, i když bylo celé zařízení ponořené do gravitační vlny. Měření dopplera z referenčního signálu by také neuspělo.

Já jsem o éteru přesvědčen, protože světlo, teplo, radiové vlny, ale i ty gravitační, potřebují nějaké médium, ve kterém se mohou šířit.( nauka o vlnění)

Jmenujte mě jedinou vlnu, která se může šířit v NIČEM.

To, že vědci minulých století něco nevěděli, neznamená, že byli hloupí. My také nejsme hloupí, ale to neznamená, že v budoucnu neobjevíme něco, o čem nemáme ani potuchy.

To co Michelson pozoroval, byl interferenční obrazec. Neměřil změnu barvy/frekvence světla.

No to jste objevil Ameriku. Důležité je co naměřil, aby mohl konstatovat, že éter neexistuje. Když provedete podobné měření se zvukem tak se dobabráte k stejnému výsledku a zajisté nebudete konstatovat, že vzduch neexistuje.

Pan Michelson by byl hodně překvapený, kdyby se tam objevil nějaký frekvenční posun. Existenci éteru měla prokázat změna fázového rozdílu a ten experiment stojí na tom, že vlnová délka odrazeneho paprsku se nemění ať už éter existuje, nebo neexistuje.

Je to, asi taková logika jako kdyby jste řekl " Zvuková vlna se nemění at už existuje vzduch, nebo neexistuje

Hezký blog, ale s jednou dost zásadní vadou:

Nepopisuje základní metodu Michelsonova měření, jíž je pootočení interferometru o 90° uprostřed experimentu.

Právě kvůli tomuto točení a zamezení veškerým otřesům byl Michelsonův interferometr umístěn na velké kamenné desce, plovoucí ve rtuti.

.

Michelsonův posku totiž není založen na Dopplerově jevu, ale na příkladu se dvěma loďkami:

Představme si rovnou řeku, širokou 100 m. V řece teče po celé šířce rovnoměrně proud, rychlostí 3 m/s. Stoupneme si na molo v bodě A, vyznačíme si ve stejné úrovni na protějším břehu bod B. Na stejném břehu, jako leží A, ale 100 m po proudu, vyznačíme bod C. Z bodu A vyplavou zároveň nejpřímější cestou stejnou rychlostí (4m/s) dvě loďky. Jedna do bodu B a druhá do bodu C. Když tam dorazí, bez meškání se otočí a plují zpátky. Otázky: 1. Jak dlouho bude trvat jízda A-B-A? 2. Jak dlouho bude trvat jízda A-C-A? 3. Jaký je rozdíl časů?

Odpověď na výše zmíněnou otázku 3. hledal i Michelsonův experiment. Jen namísto loďek použil světlo a namísto proudu vody použil hledaný proud éteru. Aby si byl jist, že dal "loďkám" stejné podmínky, Michelson během měření otočil celou aparaturu a zjišťoval, jestli se po výměmě směrů vůči hypotetickému éteru nějak změní doba, kterou "loďky" světla potřebují k překonání určené dráhy. Zjistil, že doba je pořád naprosto stejná.

Je mě jasné, že Vám to bude dělat potíže, protože ani světoznámí fyzikové se v té problematice vůbec neorientovali. Je to způsobené tím, že se zaměnil pohyb částice kontinuální s pohybem vlny.

Když vytvoříte na hladině vody vlnu a potom ještě jednu, tak se vlny prolnou a pokračují stejným směrem, aniž by jedna vlna způsobila jakoukoliv změnu na té druhé.

Pokud na kulečníkovém stole pošlete 20 koulí jedním směrem a 20 koulí v protisměru, tak nastane karamboláž a ani jedna koule se nedostane tam, kam měla namířeno.

Tak jsem Vám polopaticky vysvětlil rozdíl mezi pohybem vlny a kontinuálním pohybem částic, Ve vlně se částice pohybují na místě, ale vlna je jen energetický pohyb, čili pohyb energie.

Když pan Michelson poslal světelnou vlnu proti vlnám ve světelném éteru, nemohl se divit, že se nic nestalo a vlny se navzájem neovlivnily.

Navíc, relativní pohyb světelného éteru proti rychlosti světelné vlny je v poměru 1 ku 1000, takže to je podobné jako poměr větru s rychlostí 0,33 m/s, s rychlostí zvuku jež je rovněž 1 ku 1000 , analogie je zde patrná.

Vesmír "používá" vyzkoušené procesy, nemá fantazii a proč by to dělal jinak, že?

Otáčení aparatury postrádá smysl, protože éter nemá na vlny žádný vliv, proto se světlo , jako vlna, šíří všemi směry stejně rychle a vzájemně se nijak neovlivní a pokračuje dál, na rozdíl od letících částic ( kulečníkový pokus).