Proč explodují supernovy?

 Běžně se v kosmologii uvádí, že supernovy exploduji, když hvězda dospěje ke konci svého života, a dojde k fúzní reakci, jako u vodíkové bomby. Je takové tvrzení reálné? Myslím, že není, protože ve hvězdě se stane  něco jiného.

Supernova

Termín supernova nebo výbuch supernovy (exploze supernovy) se v astronomii vztahuje k několika typům hvězdných explozí, kterými vznikají extrémně jasné objekty složené z plazmatu, jejichž jasnost posléze v průběhu týdnů či měsíců opět o mnoho řádů klesá.  Wikipedie

K explozi vedou dvě možné cesty: buďto se jedná o masivní hvězdu, která ve svém jádře syntetizovala takové množství železa nezpůsobilého jaderné fúze, že se gravitačně zhroutí pod silou své vlastní gravitace, jejíž působení již nevyrovná útlumená fúzní reakce, nebo o bílého trpaslíka, který nahromadil materiál od svého hvězdného průvodce, dosáhl Chandrasekharovy meze a prodělal termonukleární explozi. V obou případech výsledná exploze supernovy rozmetá obrovskou silou většinu nebo všechnu hmotu hvězdy.  Wikipedie.

Obrázek 1.

Zbytky po explozi supernovy SN 1604   Wikipedie.

Exploze vytváří rázovou vlnu, která se šíří do okolního prostoru, interaguje se zbytky supernovy a mezihvězdnou hmotou. Nejznámějším příkladem tohoto procesu jsou zbytky SN 1604, které lze vidět na obrázku vpravo. Exploze supernov jsou hlavním zdrojem všech prvků těžších než železo ve vesmíru a u mnoha důležitých prvků zdrojem jediným. Například všechen vápník a všechno zlato, uran a další prvky byly syntetizovány při explozi supernov před miliardami let. Supernovy vnášejí do mezihvězdné hmoty těžké prvky a obohacují tak molekulární mračna, která jsou dějištěm tvorby nových hvězd. Činnost supernov významně ovlivnila složení sluneční soustavu a umožnila tak nakonec život na Zemi, jak ho známe. Výbuch supernovy je provázen obrovskými teplotami a za jistých podmínek mohou fúzní reakce během vrcholné fáze vyprodukovat některé z nejtěžších prvků, jako je kalifornium.   Wikipedie

Podstatu jevu i samotný název „supernova” poprvé představili veřejnosti Fritz Zwicky a Walter Baade na přednášce na Stanfordově univerzitě 15. prosince 1933. Původní výraz nova (latinsky (stella) nova, „nová (hvězda)“) označoval obdobný jev, který byl pozorován jako nově vzniklá jasná a krátce svítící hvězda na nebeské sféře. Zažitý termín nova se nezměnil ani po zjištění, že se nejedná o novou hvězdu, ale o fázi ve vývoji hvězdy na konci jejího života. Předpona „super“ odráží skutečnost, že při výbuchu supernovy se uvolňuje mnohem více energie; přepokládané největší supernovy se nazývají hypernovy.   Wikipedie.

Zopakujme si to, proč exploduje hvězda, jak se uvádí na Wikipedii.

 Jedná o masivní hvězdu, která ve svém jádře syntetizovala takové množství železa nezpůsobilého jaderné fúze, že se gravitačně zhroutí pod silou své vlastní gravitace, jejíž působení již nevyrovná utlumená fúzní reakce.  Wikipedie.

Je to popsané velmi šalamounsky, ale nedává to smysl.  V prvé řadě si musíme zopakovat co je gravitace. Představa, že má hvězda vlastní gravitaci, která se sama od sebe zhroutí, je nesmysl.

Gravitace.

Již geniální fyzik Newton, si před 400 lety všimnul, že mezi hmotnými tělesy existuje síla, která je přitahuje k sobě, a tak ji popsal jako přitažlivost. Podle Einsteinových teorií, způsobuje gravitaci, deformace časoprostoru. V Cernu rozbíjejí protony a hledají částici, která způsobuje hmotnost, avšak marně. Kde nic není, tam nic nenajdete. Je zdrojem síly hmota? Samozřejmě není, protože sílu způsobuje zrychlení hmoty. Pokud chceme vědět, co způsobuje gravitaci, musíme začít opět u gravitonového éteru, tedy u prázdného prostoru. Dnes již víme, že hmota se většinou skládá z atomů. Prostor v atomu i v okolí, není prázdný, nýbrž je plný gravitonů. Srážky bilionů gravitonů představují, až 96 procent veškeré energie ve vesmíru. Pokud se ve gravitonovém éteru nachází neutron, nebo proton, ale i hvězda, tak je neustále bombardována nesmírným množstvím gravitonů, což způsobuje rovnoměrný tlak na tuto částici, nebo hvězdu ze všech stran. Jestliže se vedle protonu nachází jiný proton, dochází k stejnému jevu, avšak tlak mezi protony je znatelně slabší, protože ubývá energie. Jedná se o energetický stín, který si způsobují částice navzájem. Z toho je jasně vidět, že venkovní síly jsou větší, než síly vnitřní, takže rozdíl tlaků způsobí přitlačování těchto částic k sobě. Gravitační síla není přitažlivost, nýbrž PŘITLAČIVOST. Tento princip platí, nejen pro částice, ale i pro veškerá tělesa na zemi, tak i ve vesmíru.

Zdroj: https://maksa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674865

Co způsobuje gravitační tlak na hvězdu?

 Prostor se skládá z nekonečného množství gravitonů a jejich zrychlený pohyb je základní energie vesmíru. Dá se vyčíslit tlak v prostoru, jež způsobuje tato vesmírná energie? Jednoduchým výpočtem, jsem došel k výsledku 190 bilionů tun (tlak je přepočtený na tuny) , jež tlačí na jeden centimetr čtvereční. Proč necítíme tak gigantický tlak? Tlak, který způsobuje energie prostoru, působí jen na protony, neutrony, elektrony, nebo na atomová jádra. Atomy jen prochází, přesto jako celek jsou pod vlivem těchto sil. Tím jsme se dostali k záhadě století, co je temná hmota. TEMNÁ HMOTA SE SKLÁDÁ Z GRAVITONŮ A JEJICH ZRYCHLENÝ POHYB JE TEMNÁ ENERGIE.. Veřejnost je zvyklá na časoprostor, jelikož tato teorie je stále a stále opakovaná. Stokrát opakovaný blud se jeví jako pravda.

Zdroj: https://maksa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674865

Nyní, když už víme, co je gravitační tlak na hvězdu, tak si můžeme říci, co se běžně ve hvězdě děje. Energie gravitonového éteru se ve hvězdě mění na energii tepelnou, což je rotace a revoluce částic.

 

Teplo.

V nauce o teple je celkem dobře popsáno šíření tepla, vedení tepla, termodynamické zákony a jiné vlivy tepla na hmotu. Vysvětlení, co je teplo a jak vzniká je jen další snůška nesmyslů. Fyzikové minulých století si mysleli, že teplo je neuspořádaný pohyb molekul, které stále do sebe narážejí, a tak dochází k šíření kinetické energie. Tyto teorie najdeme v učebnicích fyziky dodnes. Jestliže chceme porozumět, co je teplo, musíme se opět vrátit ke gravitonovému éteru a začít u atomu. Za vznik světla vděčíme elektronům, které rotují a obíhají atomové jádro. TEPLO POCHÁZÍ OD ATOMOVÝCH JADER. Atomové jádro není statické, nýbrž rotuje vysokou úhlovou rychlostí, na které dopadají gravitony, a to ve vlnách. Dopadající gravitony se odrážejí od povrchu atomového jádra a tvoří opět vlny ve gravitonovém éteru. Pokud je jádro osamoceno, tak tyto tepelné vlny mizí ve vesmíru. Většinou se nachází v okolí další atomová jádra, takže dochází pomocí těchto vln k interakci a tím se vyrovnává tepelná energie mezi ostatními jádry. Jestli, že se gravitační, nebo jinou silou zvyšuje tlak a tím se atomy dostávají stále více k sobě, vzrůstá teplota hmoty. Tento děj můžeme pozorovat na slunci, nebo při explozi vodíkové bomby. Teorie, že se slunce bude zvětšovat je jasný blud, protože tím by klesal tlak i teplota a fúze by se zastavila. Kmitání molekul není teplo, nýbrž zvuk.

Zdroj: https://maksa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676321

Jak vznikají prvky ve hvězdě o velikosti našeho Slunce, nebo i větších hvězd?

Obrázek 2.„Cibulovitá“ struktura jádra hmotné hvězdy.Wikipedie

Ještě větší hvězdy mají gravitaci dostatečně silnou k vytvoření teplot a tlaků umožňujících fúzi uhlíku v jádře poté, co se začne smršťovat. Jádra těchto masívních hvězd nabývají vrstevnaté struktury podobné cibuli, jak jsou postupně v centru vytvářena těžší a těžší atomová jádra. Vnější vrstva obsahuje vodíkový plyn, když se noříme dolů, míjíme vrstvu vodíku spojujícího se fúzí v hélium, vrstvu hélia, vrstvu hélia spojujícího se fúzí v uhlík, vrstvu uhlíku a vrstvu uhlíku měnícího se fúzí v těžší prvky. Tyto hvězdy procházejí postupnými stadii vývoje, při přechodu mezi nimi se jádro smršťuje, až začne vytvářet atomová jádra, jejichž fúze byla dříve nemožná, a nově uvolňovaná energie opět nastolí rovnováhu mezi tlakem plynu a gravitací. I v průběhu jednoho stadia se jasnost hvězdy nepravidelně mění — každý nový zážeh fúze vytlačuje prvky z fúzujícího jádra do toho, co nazýváme „hvězdnou obálkou,“ reakce se ztlumí, dovolí gravitaci vmáčknout hmotu zpět do aktivního jádra a začít tak nový cyklus.  Wikipedie

Limitujícím faktorem v tomto procesu je množství energie uvolněné fúzí, které závisí na vazebné energii v atomových jádrech. Každý následný krok produkuje postupně těžší a těžší prvky, které jsou stále těsněji svázány silnou interakcí, což znamená, že uvolňují při fúzi méně energie, než by uvolňovala lehčí jádra. Wikipedie

Nejtěsnější vazby v celém atomovém jádře má železo, chemickým symbolem Fe. Představuje „dno údolí nuklidů,“ lehčí prvky uvolňují energii při termojaderné fúzi a těžší při štěpení (jako při štěpné reakci). Když se v jádře hvězdy začne hromadit železný „popel,“ gravitace do aktivní oblasti tlačí více a více hmoty, která postupně projde všemi stupni fúze: vodík na hélium proton-protonovým cyklem, hélium na uhlík 3-alfa reakcí, uhlík s héliem na kyslík, kyslík na neon, neon na hořčík, hořčík na křemík a křemík na železo.  Wikipedie.

Tak končí většina hvězd o velikosti našeho Slunce, nebo i o málo větších.

Jak probíhá zhroucení jádra u velkých hvězd a následná exploze je velmi komplikované a existují různé teorie. Možno dohledat na    https://cs.wikipedia.org/wiki/Supernova

Podle mne jsou to nepodložené spekulace a většinou neodpovídají logice.

Podle mě, probíhají procesy ve hvězdách podobně, ale různě rychle, podle toho, jak je hvězda velká (hmotná) U hvězd o velikosti našeho Slunce, probíhají fúzní reakce pomalu, tudíž velmi klidně a jednotlivé vrstvy nejsou tak ostře oddělené. Obrázek 2.

U hvězd větších, probíhají procesy rychleji a skokově. To znamená, že nastane fúze rychle, těžší nukleony se rychle spojí a přestanou rotovat a revoltovat a tím zmizí odpudivé (tepelné) síly.

To způsobí, že gravitační tlak začne hnát vnější vrstvy (slupky) do středu hvězdy stále větší rychlostí. Tato gigantická masa (plazma) svoji setrvačností, vytvoří mnohonásobně větší tlak  uprostřed hvězdy, než je běžný tlak gravitonového éteru, jež stačí maximálně na vytvoření železa.

Samozřejmě tak vysoký tlak začne fúzovat i železo. Tak mohou vznikat těžší prvky, jako zlato, až po uran. Uprostřed hvězdy vznikne tak vysoký tlak, že se vytvoří neutronová hvězda, nebo dokonce i černá díra.

Je jasné, že tak vysoký tlak uprostřed hvězdy, nemůže existovat dlouho a hvězda exploduje.

Je to čistě můj originální nápad a netvrdím, že to tak musí být, protože jsem u toho nebyl, ale stejně tak u toho nebyli ti vědci, co to popisují jinak. Děkuji.